Při pročítání investičních článků jsem narazil na poměrně zajímavou úvahu ohledně „neprodejných“ bytů v Praze (http://www.ceskapozice.cz/byznys/reality/deset-tisic-neprodanych-bytu-v-praze-proc-masove-nezlevni) Dle tohoto článku je 9500 – 10000 volných bytů, z čehož některé jsou tzv. ležáky, tedy neprodejné nemovitosti, jejich cena je bohužel dost vysoká na to, aby přilákala možné kupce. Kde se stala chyba?
Autorka článku poukazuje na příliš vysoké kupní ceny pozemků spolu s náklady na stavbu. Developeři se nyní dostali do nezáviděníhodné situace, jelikož se nemohou dostat na ceny nových bytů. Konkurence ve stavebnictví zvýšila tlak na snížení cen stavebních prací, což vede k nižší sazbě nákladů na m2. Developer nového bytu tedy může poskytnout větší slevu, než developer bytu postaveného v letech 2007 – 2009 a stále se nedostat pouze na konstrukční náklady.
Jistým řešením by bylo samozřejmě nemovitosti i pronajímat do doby než se ekonomická situace dostatečně zlepší, bohužel většina bank není k tomuto nakloněna a sami developeři pořád váhají, což je samozřejmě k jejich škodě. Kdyby developer, který již nemůže jít s cenou dolu a má například 100 bytů alespoň 50 z nich pronajal, může si ročně přijít na příjem v rozmezí 5.000.000 – 10.000.000 Kč a to není malá částka. Jistě s prodejem bytu se to nedá srovnat. Ovšem co je lepší, byty neprodat a nemít příjem, anebo neprodat ale alespoň nějaký roční příjem mít? Věřím, že ta druhá možnost.
Mnoho bytů k prodeji znamená dobrou šanci vyjednat slevu
Kupujícím tato situace nahrává do karet. Není nedostatek projektů, takže je opravdu z čeho vybírat. Je možné rozjednat si více projektů a lehce lze zjistit, kdo jakou slevu je ochoten dát, kde se tedy vyplatí byt koupit.
A developeři? Těm nezbývá než doufat, že se realitní situace navrátí k úspěšným rokům před rokem 2009.
Updated/Aktualizováno: 29 října, 2017,